27.11.2012 0:38:24 admin

Rozhovor s Petrem Koukalem - 1. část

Po exkluzivním rozhovoru s Poul-Erikem Høyer Larsenem jsme pro hráče MULTILIGY a všechny ostatní hráče badmintonu a sportovní fanoušky vůbec připravili další lahůdku - VELKÝ rozhovor s Petrem Koukalem. Petra Koukala netřeba představovat - účastník dvou posledních olympiád, vítěz Czech International 2009, 3. místo German Open Grand Prix Gold 2010, vítěz Mistrovství České republiky 2007-2011, ... Všichni hráči MULTILIGY a také fanoušci našeho FaceBook profilu měli možnost zaslat své otázky - a sešlo se jich požehnaně. V průběhu ligového utkání v Brně-Jehnicích jsme tak Petra zavalili otázkami, na které velmi trpělivě odpovídal (dokonce se kvůli rozhovoru zdržela i oslava vítězství, za což se dodatečně celému týmu Jehnic omlouváme :) ) V první části rozhovoru jsme se věnovali především tréninku, přípravě na zápasy a turnaje, badmintonové výbavě a Petrovým sportovním začátkům. Ve druhé části pak Petr odpovídal na otázky ohledně olympiády v Londýně, o soukromém životě a o badmintonu samotném.

Jak vypadá Tvůj běžný tréninkový den a jak se připravuješ na vrcholné soutěže? Můj běžný tréninkový den mezi soutěžemi začíná tak, že vstávám v půl deváté (chodím brzy spát tak, abych vstával bez budíku, což znamená, že jsem dobře vyspaný), mám lehkou snídani, chodím trénovat od 9:30 a do 11:30 mám v hale dvouhodinový trénink. Ten je někdy rychlostní, někdy úderový, hrajeme badminton a trénujeme pohyb po kurtu. Na konci tréninku máme ještě různé pohybové cviky, například odrazová cvičení. V 11:30 trénink končí a přímo v hale Hamr, kde trénuji, si dám oběd. Mezi dvanáctou a jednou si vyřídím e-maily nebo si domlouvám na tuto dobu schůzky přímo na Hamru. V jednu hodinu se snažím být už v posteli a relaxovat, ideálně hodinu až hodinu a půl. O půl třetí si dám svačinu a o půl čtvrté začínám svůj druhý trénink, který bývá čtyřikrát týdně kondiční, kdy jdu na dráhu nebo do posilovny. Všechny kondiční tréninky jsou samozřejmě zaměřené na badminton (rychlost, odraz), navíc posiluji v posilovně. Končím v 17 hodin, dám si večeři a snažím se být v osm hodin doma, abych nejpozději v deset hodin šel spát. Soutěžní trénink krátce před turnajem probíhá hodně podobně, jen je trénink kratší a intenzivnější, třeba jen hodinu a dělám hodně rychlostní věci, abych do sebe dostal rychlost a neunavil se dlouhodobým cvičením. Kombinace dělám prakticky stejné, jen místo 7-8 minut trvají jen 3 minuty, místo 28 míčků v řadě jich hraji jen 14. Cvičeni se zkracuje, aby tělo dostalo náboj energie. A to samé je v posilovně - stejné cviky, jen např. dřepy nedělám se 180 kg, ale s 80 kg. Čím více se turnaj blíží, tím více se snižuje váha závaží a zvětšuje se počet opakování.

Jak vypadá Tvůj soutěžní den? Tak to záleží, kdy hraji. Na menších turnajích se většinou hraje první zápas dopoledne kolem desáté hodiny a to pak ten den je hodně podobný běžnému tréninkovému dni. Před turnajem se rozcvičuji podobně jako na tréninku. Před samotným zápasem se pak někde na deset minut zavřu a přemýšlím si o tom s kým budu hrát, co budu hrát a co mě čeká. Když hraji odpoledne nebo třeba na velkých turnajích až večer, tak si jdu ráno lehce zatrénovat, po obědě se vyspím a večer se jde hrát. Zkrátka, aby tělo vždycky dvakrát denně něco dělalo.

Máš nějaké předzápasové rituály, jsi pověrčivý? Úplně pověrčivý nejsem, spíš věřím na tu svoji rozcvičku a věci, které dělám před zápasem, člověk to má za těch 10 let už nějak zažité. Pokud jde o rituál, tak jen když jdu na kurt a rozhodčí představuje hráče, tak, dá se říct, hladím základní čáru, jakože si ten kurt trošku udobřuji.

Jak se připravuješ psychicky? Na psychickou přípravu odborníka, se kterým spolupracuji někdy jednou za měsíc, jindy dvakrát za týden - podle toho, jak se cítím nebo na čem pracujeme. Je to součástí hry - myslím si, že dnes se vrcholový sport bez toho neobejde. Máme různá cvičení na soustředění, říkáme si, na co by bylo dobré myslet, když se v zápase nedaří a jak to zvrátit anebo naopak, když se daří, jak to udržet.

Jak oslavuješ velká vítězství? K velkým vítězstvím oslavy určitě patří a jsem pověrčivý, ze se má každé velké vítězství oslavit. Většinou slavím s kamarády nebo s partou na turnaji, ale samozřejmě záleží také na turnajích - když je šňůra tří turnajů a podaří se dobrý výsledek na prvních z nich, tak se slavit nemůže, protože za tři dny se startuje někde jinde a oslavy odkládám. Ale jinak slavím rád - dobrá večeře, dobré pivo, dobré víno, ...

Jaký je Tvůj nejoblíbenější úder? Můj nejoblíbenější úder? Asi forhand zezadu, řezaný, křížem, krátký.

S jakou hraješ raketou, jak je výplétáš a co považuješ za kvalitní výbavu? Tak to je malá domů, protože hraji s raketami Thwack a jsem i distributerem této značky, takže tady tu značku mám rád. Jejich rakety jsou kvalitní a přitom levné - přijde mi docela zajímavé, že já třeba hraji s raketou za devatenáct set, zatímco ostatní s raketami třeba za čtyři tisíce. A vyplétám si je na 13 kilo, což taky není nijak zvláštní, jsou hráči, kteří si je vyplétají na 15 nebo i 16 kilo. Jsem rád, že mám teď smlouvu s firmou Adidas, která má oproti badmintonovým firmám perfektně zmáknutou třeba technologii obuvi a oblečení. Je to znát, jestli člověk hraje s tričkem, který je dobře udělané anebo ne. Když vás to třeba ve třetím setu někde škrtí nebo táhne, tak to na výkonu nepřidá.

Máš raději, když Tě fanoušci podporují nebo když fandí spíš soupeři? Nebo máš raději klid? Mám rád, když je bouřlivá atmosféra a je mi vcelku jedno, na kterou stranu. Jsem samozřejmě raději, když jsou diváci za mnou, ale nemám problém hrát i když fandí soupeři. Hrál jsem v Indonésii proti domácímu hráči a proti mně bylo 9 000 lidí a ten zápas jsem vyhrál a hrál jsem opravdu dobře.

Jak trávíš volný čas? Přes týden mám trénink, takže volno mám jen v neděli. Když je pěkné počasí, tak mě baví golf - trošku jsem mu propadl. V létě rád jezdím na kole. Ale když je trénink náročný, tak toho má člověk za těch šest dní "plný brejle" a to pak jsem schopný celou neděli proležet doma a jen se snažím hodně jíst, hodně pít a hodně spát. Jezdím se podívat za rodinou, trávím čas s přáteli, na které v týdnu nemám čas.

Jaké byly Tvoje badmintonové začátky? Někde mám fotku jako batole a už držím badmintonovou raketu. Táta hrál badminton a já jsem s ním jezdil po trénincích a turnajích a díky tomu mám k badmintonu vztah už od malička.

Rozhodoval jsi se někdy mezi badmintonem a jiným sportem? Když mi bylo 14 nebo 15 let a dělal jsem závodně atletiku, tenis a k tomu samozřejmě badminton a už se to nedalo stíhat - během jednoho víkendu byl tenisový turnaj, badmintonový turnaj a do toho atletické závody. Takže jsem se musel rozhodnout. Sám jsem z toho ještě úplně rozum neměl a tak mě k badmintonu možná i trošku navedli rodiče. Protože táta samozřejmě hrál celý život, tak jsem zůstal u toho, co jsem viděl nejčastěji.

Jakou disciplínu jsi dělal v atletice? Trenér mě vždycky chtěl na desetiboj. Na jednom závodu jsem vrhal koulí a na dalším běžel 1 500 metrů. Anebo obě disciplíny i v jeden den. Když v atletickém týmu, co jsme měli v Berouně, potřebovali něco zaplnit, tak jsem šel.

Nezajedl se ti badminton někdy? Ne, asi i díky tomu, že jsem dělal i jiné sporty a že mě rodiče do toho nijak nenutili. Sice na tréninky jsem musel, i když se mi nechtělo, ale nikdy jsem neprožil takové to období, co mají třeba tenistky s tatínkama, vždy to bylo celkem v pohodě.

Co bys poradil amatérským hráčům, aby se ve své hře zlepšili? Trénovat. Trénovat a jako u všech sportů, když se chcete zlepšit, svěřit se na prvních pár hodin do rukou odborníka. Pak si ještě brát trenéra jednou za čas, aby ho opravil. Jsou hráči, kteří chodí do stejné haly stejně často jako já a dva roky se nezlepšují, protože to drží špatně a nikdo jim to neřekne. Je potřeba se snažit o nějaké návyky, protože jinak se jde zlepšit jen do určité úrovně, ale dál už ne.

Co říkáš na nastupující badmintonovou generaci - Adam Mendrek nebo Michal Světnička. Mají šanci se dostat na špičkovou úroveň? Jsou to určitě šikovní kluci a mají šanci se dostat do špičky nebo alespoň tam, kde jsem teď já a snad i o něco dál. Adam je určitě talentovanější, než jsem byl já. Navíc mají výhody, které tu dřív nebyly – trénink je propracovanější, mají možnost vycestovávat ven a mají někoho, na koho se můžou dotahovat, což je strašná výhoda.

Druhou část rozhovoru naleznete ZDE.